Ostrý-Svaroh

Vzdálenost celkem: 26,7 Km
Celkové převýšení trasy:  ↑953m ↓953m
Výstup: 6,6 Km, ↑694m (↑105 m/km)
- čas výstupu dle mapy.cz: 3:03 h; náš čas: 1:24 h.

V 8 hodin ráno přijíždí ke mně domů Ivanka. Vaří dobroučkou snídani, já mezi tím balím. Servíruje sladkou rýži s medem, opraženým jablíčkem a hrozinkami. Výborné!
Kolem 8:45 vyrážíme na cestu. Mezizastávkou je Americká třída. Jdeme do RockPointu vyzvednout z pátku rezervované sněžnice (TSL 325), protože nemáme představu, jak to se sněhem vypadá na hřebenech.
Moje sestra s rodiči jsou od čtvrtka v Prášilech a žádná kvanta sněhu nehlásí. Ani počasí nenasvědčuje tomu, že by se na Ostrém dala čekat výrazná sněhová nadílka, jako tomu bylo v loni ve stejnou dobu. Předpokladu však kontruje zpráva od Ivanky známého, který v pátek hodil do placu, že na Roklanech leží 140 cm (oproti tomu v loni v podobnou dobu bezmála 3 metry) a tak nic raději nepodceňujeme. Poslední zastávkou po cestě je přeštická Billa, kde nakupujeme zásobu jídla.
Balená šunka, sýr, Gervais a pecen menšího žitného chleba. Magnesia. Pytlík Haribo medvídků a Skittles jistí potřebný přísun cukrů. Z domova si vezeme termosky s čajem, banány a jablka.

Do Hamrů přijíždíme okolo půl 11. Sami tu dneska určitě nebudeme, na parkovišti stojí 5 aut. Přezouváme si boty, vyšší pohorky budou potřeba. Připevňujeme na batohy sněžnice, rozdělujeme dokoupené jídlo a vycházíme. Z počátku se šlape skvěle, stav ale netrvá dlouho. Ivanka, která byla den před na celkové terapii, masáži a akupunktuře, začíná být brzy vyčerpaná a já nemám k podobnému stavu daleko. Výstup na Ostrý mně přijde hodně obtížný, dá se říci fyzicky otravný. V hlavě si pohrávám se vzpomínkou na náš poslední výstup, který trval pouhopouhých 85 minut. Začíná mně nehorázně vadit a prudit tíha batohu. Mám pocit, že se mi začnou každou chvílí podlamovat nohy. Opomenu-li  dnešní příšernou kondici, cesta nahoru je naopak skvělá! První sníh se začíná objevovat až pár set metrů Pod Statečkem. Na Statečku leží průměrně 10 cm vysoká pokrývka. Až od kamenné značky, oznamující nadmořskou výšku 1.000 m, začíná sněhu přibývat. Na vrchol přicházíme díky síle vůle za ostudných 2,5 hodiny. Hospůdka je k mému překvapení otevřená, loni nebyla. Cestou vzhůru jsme potkali pouze dva páry lidí, za to na vrcholu je cvrkot. Lidé se sem trousí ze všech stran. Pár turistů postává před hospůdkou s půllitrem zlatavého moku a užívá si božský klid i rozhled do okolí. Ivanka šplhá k vrcholovému kříži, aby udělala fotky, já zůstávám pod. Nechce se mi klouzat se ze zledovatělého vrcholku dolů, k tomu mám na sobě jen mikinu s vestou, musel bych tahat kvůli chvilce, strávené u kříže, bundu ze dna batohu. Však by byla potřeba, jsme spocení a vytrvale nás bičuje na odkrytém prostoru ledový vítr. Raději zůstávám v závětří. Vytrvalý vítr na vrcholu dává znát, čemu budeme čelit v následujících hodinách chůze po hřebenovce.

Prvních dvě stě metrů vedoucích z Ostrého na Svaroh, je komplikovaných. Nejprve na vás čeká krátký úzký skalní úsek cesty, z jedné strany otevřený s několikametrovým nechráněným spádem, člověk by tu nechtěl klouznout, naštěstí je jištěný lanem. Za dalších pár desítek metrů navazuje lesní kamenitá cesta, která zprudka klesá do údolí. Po pár metrech sestupu je důležité nepřehlédnout odbočku, která je hodně nenápadná. Protože vede přímo po čáře, snadno díky absenci hraničních kůlů v terénu poznáte, že po ní nejdete. Ale pokud ji člověk mine, sestoupá o mnoho metrů níže, než je třeba a taková chyba je těžce vykoupena nutností vystoupat zpět nahoru. Vlastně se vůbec nedivím, že jsme vloni pod vrcholem Ostrého tak moc bloudili. Letošní rok je na hřebenech o dost méně sněhu, takže je cesta je ve srovnání s loňskem dobře vidět a i tak člověk chvílemi tápe, kudy se má vydat. Když už odbočku minete a sestoupáte mnoho výškových metrů je pak trochu ke vzteku muset šplhat zpět, protože v jiném místě nejde jednoduše navázat, exponovaný terén nedovoluje jednoduše chůzi mimo stezku. Proto ve chvíli, kdy mi podezřele dlouhé klesání a stopy ve sněhu, vybočující v určitém místě mimo, znejistily. Ptám se pro jistotu dvou ufuněných turistů, kteří se na sněžnicích šplhají v opačném směru chůze. Dobrá zpráva přichází - odbočku jsme ještě nepřešli. Dalších pár hodin si razíme cestu na sněžnicích, přes oba Kokráče přicházíme do bodu, od kterého začíná příkřejší stoupání na Svaroh. Jsme zhruba 1,5 km od cíle. Bohužel dnes není Ivanka zdravotně v kondici, ani mně není nejlépe. Moc dobře víme, že dosáhnout vrcholu Svarohu znamená otočit se tam o 180 stupňů a absolvovat stejnou 1,5 km dlouhou cestu zpět do bodu, kde momentálně stojíme, protože dál po cestě se již nedá moc dobře slézt z hřebenu. Po zhodnocení situace se vzdáváme Svarohu. Naše ztráta je vykompenzována ušetřením minimálně jedné a půl hodiny a 3 km vzdálenosti. A tak sestupujeme z hřebenu přes zasněžený les o něco níže. Neporušenou bílou pokrývku zdobíme stopami sněžnic až do chvíle, kdy sestup protíná asfaltová cesta. Chůzí po ní se stáčíme zpět pod Ostrý a vycházíme Na Statečku. Využíváme liduprázdného zastřešeného odpočívadla a rozbíjíme polní kuchyni. Z batohů taháme výslužku a doplňujeme energii. Opodál hoduje rodinná skupinka s dětmi. Ze Statečku nás čeká po 3,8 km dlouhé cestě sejít dolů do Hamrů přibližně o 300 metrů níže.